Katalog zvířat
Pes není samotářský tvor. I když dokáže většinu dne prospat, dlouhé a pravidelné odloučení na něj má větší dopad, než si řada lidí uvědomuje. Nejde jen o smutek nebo „čekání u dveří“. V těle i hlavě psa se při dlouhé samotě odehrávají konkrétní procesy, které ovlivňují chování, zdraví i vztah k majiteli. Zásadní roli nehraje jen délka samoty, ale i její pravidelnost, prostředí a to, co pes zažívá před odchodem a po návratu člověka.
Psychická zátěž a postupný nárůst stresu
Když je pes dlouho sám, jeho stresová hladina se nezvyšuje skokově, ale plíživě. První hodiny může být v klidu, spát nebo sledovat okolí. Jak čas plyne, tělo začne produkovat stresové hormony, protože pes nemá kontrolu nad situací a nemůže ji nijak ovlivnit. U některých psů se stres projeví okamžitě, u jiných až po týdnech nebo měsících. Právě proto si majitelé často myslí, že pes samotu zvládá, a změny si všimnou až ve chvíli, kdy se problém rozvine naplno.
Nuda není neškodná, ale vyčerpávající
Dlouhá samota neznamená jen absenci člověka, ale také absenci podnětů. Mozek psa zůstává bez práce. To nevede ke klidu, ale k mentální únavě. Pes nemá co řešit, nic se neděje, čas se vleče. Výsledkem bývá destruktivní chování, okusování věcí, škrábání dveří nebo nadměrné olizování tlapek. Nejde o pomstu ani zlobení, ale o snahu nějak zaměstnat mozek a uvolnit napětí.
Tělesné projevy dlouhé samoty
Stres a nuda se časem projeví i fyzicky. Pes může mít zažívací potíže, průjem nebo ztrátu chuti k jídlu. Časté je i nadměrné vypadávání srsti, lupy nebo zhoršení kožních problémů. U citlivějších jedinců se objevují poruchy spánku. Pes přes den prospí většinu času, ale spánek není kvalitní. Po návratu majitele je pak přetažený, přestimulovaný a špatně se uklidňuje.
Změny chování po návratu majitele
Typickým signálem dlouhé samoty je přehnaná reakce při příchodu člověka. Skákání, kňučení, pobíhání, neschopnost se uklidnit. Pes si tím kompenzuje dlouhou dobu bez sociálního kontaktu. Někteří psi naopak reagují opačně. Jsou stažení, ignorují majitele nebo působí „uraženě“. I to je stresová reakce, nikoli vzdor.
Dlouhá samota zvyšuje riziko separační úzkosti
Pokud se dlouhá samota opakuje bez přípravy a podpory, může se rozvinout separační úzkost. Pes nezačne reagovat až po odchodu člověka, ale už při přípravách. Sleduje každý pohyb, zrychlí se mu dech, odmítá jídlo. V tomto stavu už nejde jen o nepohodlí. Pes prožívá skutečný strach. Čím déle tento stav trvá, tím hůř se řeší.
Neexistuje univerzální čas, kolik hodin je „ještě v pořádku“. Záleží na věku psa, jeho povaze, zkušenostech a denním režimu. Jinak zvládá samotu dospělý klidný pes, jinak mladý nebo citlivý jedinec.
Důležité je sledovat změny. Jakmile se objeví destrukce, přehnané vítání, apatie nebo zdravotní potíže, nejde o rozmazlenost. Pes dává jasně najevo, že dlouhá samota je pro něj zátěž.
Zdroj foto: www.freepik.com
Zdroje textu: akc.org, vetmed.ucdavis.edu, aspca.org
