Katalog zvířat
Člověk k předpovědi počasí potřebuje radary, satelity a složité výpočty. Zvířatům stačí jejich smysly a instinkt. Všímají si detailů, které nám unikají – jemných vibrací, změn tlaku nebo pachů, jež předcházejí bouři. Mnohokrát už se ukázalo, že reagují na hrozící nebezpečí rychleji než naše technologie.
Signály, které lidé nevnímají
Naše smysly jsou ve srovnání se zvířecími velmi omezené. Infrazvuk, mikrootřesy země nebo nenápadné změny magnetického pole pro nás neexistují, zatímco pro psy, ptáky nebo slony jsou to jasné zprávy. Díky tomu se dokážou připravit na bouřku či zemětřesení s předstihem, zatímco my si neklidného nebe všimneme až v okamžiku, kdy se spustí první kapky.
Psi a kočky jako domácí vizionáři
Nejčastěji si zvláštního chování všimneme u domácích mazlíčků. Pes začne štěkat nebo se neklidně procházet po bytě ještě dlouho předtím, než se ozve hrom. Reaguje na vzdálené nízkofrekvenční dunění i na pach ozónu, který se v atmosféře tvoří při elektrických výbojích.
Kočky jsou jiné – když se něco blíží, stáhnou se do úkrytu. Jejich uši zachytí vibrace i zvuky, které my nevnímáme, a instinkt jim velí vyhledat bezpečné místo.
Ptáci a jejich tichá komunikace s magnetickým polem
Stěhovaví ptáci mají schopnost orientovat se podle magnetického pole Země. Jakmile se pole nebo tlak mění, chápou to jako varování. Proto celé hejno zmizí ještě před tím, než se přiblíží prudký déšť.
Jsou známy případy, kdy se migrující druhy vyhnuly oblastem, kde krátce nato udeřila tornáda. Pro člověka neviditelné signály tak pro ptáky znamenají doslova záchranu života.
Sloni: strážci bezpečí v savaně
Sloni už z dálky poznají, že se něco děje. Cítí totiž chvění země dřív, než ho zaregistrujeme my. Jejich chodidla fungují jako jakési antény – dokážou zachytit infrazvuk a vibrace putující krajinou na obrovské vzdálenosti. To jim dává náskok, který může rozhodnout o životě.
Když v roce 2004 udeřilo ničivé tsunami, lidé si všimli zvláštního chování slonů. Zvířata se bez váhání vydala z nížin nahoru do kopců, jako by přesně věděla, co přijde. A měla pravdu – moře se krátce nato zvedlo a zaplavilo pobřeží. Zatímco technologie selhávaly, jejich instinkt jim zajistil přežití.
Vodní tvorové a obojživelníci – první varovný signál přírody
V prostředí řek, rybníků a jezer se změny počasí projeví často dříve než na souši. Ryby reagují na pokles tlaku okamžitě – jejich chování se zpomalí a rybáři dobře vědí, že před bouřkou ztrácejí zájem o návnadu.
Žáby zase zvyšují svou hlasitost ve chvíli, kdy se blíží déšť. Vlhké klima je pro ně životně důležité, a tak je jejich intenzivní kvákání vlastně signálem, že se blíží podmínky vhodné k rozmnožování. Evoluce během milionů let zformovala tento instinkt do spolehlivého mechanismu přežití.
Může být instinkt přesnější než přístroje?
Zvířecí instinkt je sice neuvěřitelně citlivý, ale nelze ho brát jako stoprocentní jistotu. Někdy za neklid může pouhý hluk, jindy změna prostředí nebo přítomnost predátora. Proto odborníci nevnímají chování zvířat jako samostatný nástroj k předpovědi. Čím dál častěji se však objevují názory, že kombinace moderní techniky a systematického sledování zvířecích reakcí by mohla přinést opravdu funkční varovný systém.
Na rozdíl od nás nepotřebují zvířata složité přístroje, aby přežila – řídí se tím, co jim našeptávají jejich smysly a instinkt. Když sloni opouštějí nížiny, protože tuší tsunami, když pes začne neklidně pobíhat před bouřkou nebo když ptáci zmizí z oblohy dřív, než se spustí liják, jde o jasné poselství, že příroda má vlastní „hlášení o nebezpečí“. Otázkou je, jestli jsme ještě schopni těmto znamením naslouchat a brát je vážně.
Zdroj textu: https://time.com, https://www.theguardian.com
Zdroj foto: www.freepik.com
