Candát obecný

Já, candát z rodiny ostnoploutvých a rodinky okounovitých, jsem v Čechách sice imigrant z východní Evropy, případně jižní Skandinávie, ovšem již dobře zabydlený. Líbí se mi tu zejména v údolních nádržích a nížinných řekách, v Čechách bydlím nejčastěji ve velkých údolních nádržích jako Lipno, Orlík, Vranov, Slapy, Jesenice anebo Rozkoš.

Nejlíp  je mi tam, kde je kamenité dno s překážkami, kde bydlím ve větších hloubkách a za svítání či soumraku vyrážím na lov do míst mělčích, kde si zamlada pochutnávám na vodních bezobratlých a potěru a později baštím skoro jenom samé ryby, hlavně ty menší.

Mám dlouhé protáhlé tělo, šedé s nádechem žluté a zelenavé barvy a bílé na břiše, s několika svislými pruhy na bocích, pokryté drobnými drsnými šupinami, s dvojicí hřbetních ploutví, z nichž první je ostnatá. Břišní ploutve mám hned za úrovní prsních, to abych mohl lépe šmejdit těsně nade dnem. Zrak mám pak jako rys, takže vidím i tam, kde jiní nevidí, a v tlamě mám zuby včetně těch zvaných „psí“, které mám na rozdíl od strejdy candáta východního.

Na rozdíl od štik žiji v hejnech s přibližně stejně starými kamarády. Někteří z nás žijí, je-li jim přáno, až patnáct let, pokud je tedy ve vodě dost kyslíku a zachází se s námi šetrně, protože navzdory své dravosti jsme poměrně háklivými.

Dorůstáme v průměru půl metru až sedmdesáti centimetrů, největší z našinců mívají i přes metr, vážíváme do tří a půl kilogramu, v rekordním případě ale až přes třináct kilo. Rosteme sice pomaleji než štiky, ale rozhodně ne pomalu, naše mládež může mít už v jednom roce deset až pětadvacet centimetrů.

Když pak ve třech až pěti letech dospíváme, míváme zpravidla v dubnu až červnu v závislosti na své velikosti od padesáti tisíc až nad milion jiker, které taťka candát hlídá až do vylíhnutí a odhání od nich všechny potenciální zlotřilce, člověka nevyjímaje.

Ovšem velmi často nám život zkracují nejen nedostatek kyslíku a poranění, ale i sportovní rybáři, kteří si náš lov oblíbili, prý pro naše chutné maso. Ale na nás jsou i tito rybáři krátcí, nás neubývá. Aspoň dosud.