Drsek větší

Jmenuji se drsek větší a jsem ryba ani ne moc velká ani ne moc malá. Prostě tak akorát, nějakých dvacet až třicet centimetrů a málokdy nad centimetrů čtyřicet, s deseti deka až jedním kilogramem živé váhy, a nejsem zvyklý růst moc rychle. Jsem zvyklý bydlet v proudících řekách, většinou v horách, ale nepohrdnu ani nížinami, ubytovaný jsem v řekách vlévajících se do Dunaje a Dněstru, v Čechách mě potkáte málokdy, na dolním toku řeky Moravy a v Dyji, a jsem zde pro svoji vzácnost chráněn dokonce zákonem.

Protože byste si mne mohli splést se zde hojnějším candátem, rád bych vás upozornil, že já mám menší tlamu bez zubů, hlavu mám kromě rypce a její spodní části pokrytou šupinami a břicho mám pro změnu holé. Jinak mám nízké protáhlé tělo se dvěma hřbetními ploutvemi.

Co se vzhledu týká, jsem hnědý až trochu dožluta a na bocích mám místo pruhů nepravidelně rozeseté nahnědlé skvrny, což je ideální zabarvení pro mne, jenž nejraději šmejdím nade dnem. To víte, mám potíže s měchýřem, nikoliv ale jako lidé s močovým, ale plynovým, který mám zakrnělý a proto mě to tak nějak táhne ke dnu. Nejraději mám dno písčité až kamenité, s nerovnostmi, kde se přes den mohu schovat, než vyrazím na své noční rejdy, miluji čistou vodu. Když pak vyrazím z úkrytu za obživou nebo jen tak na výlet, plavu, jako bych poskakoval.

Papám hlavně larvy vážek a jepic nebo blešivce, ale klidně zblajznu i nějaký ten potěr.

Dospělý jsem ve třech letech života, od této doby se také od března do května zabývám rozmnožováním. Moje žena v tuto dobu mívá od dvou do dvaceti tisíc jiker.

Dospělosti si ale na rozdíl od lidí moc nedopřeji, protože se dožívám jen nějakých deseti let, jen sporadicky i roků více. Takže si nestěžujte, že máte čím dál menší naději dožít se starobního důchodu. Leckdo je na tom hůř než vy, třeba právě já.