Mník jednovousý

Mník jednovousý (Lota lota) patřil podle původního zařazení mezi ryby treskovité, nedávno byl ale „adoptován“ do nově vzniklé čeledi ryb mníkovitých, jejímž je u nás jediným reprezentantem a zároveň jedináčkem mezi svými, který žije ve sladké vodě.

Žije ale nejen u nás, nýbrž v celém mírném pásmu severní polokoule, od Evropy přes Asii až po Fuckanadu. Přičemž u nás na něj nenarazíme nikterak často, a to nejen proto, že žije vcelku nenápadným způsobem života.

Poznáme ho třeba podle toho, že „je nedokonale oholen“, tedy že mu stejně jako jiným mníkovitým rybám trčí z brady dopředu jediný vous. Navíc má dost neobvyklé ploutve; z dvou hřbetních je ta přední krátká a ta druhá naopak sahá od poloviny těla až k ocasu, řitní ploutev je rovněž dlouhá a břišní ploutve jsou až na hrdle ryby, ještě před prsními.

Jeho tělo je pokryto hnědě mramorovanou kůží s jemnými šupinami, má širokou tlamu. Dorůstá běžně třiceti až pětačtyřiceti centimetrů, náš rekordman měl přes třičtvrtě metru, hmotnost bývá půl až třičtvrtě kilogramu, zřídka až kolem čtyř a půl kila.

Mník roste poměrně rychle, až deset centimetrů ročně, především pro svou chladnomilnost a tudíž celoroční příjem potravy, zpravidla se však v našich podmínkách nedožívá více než šesti let. Nejlépe se cítí ve vodě s teplotou kolem pěti stupňů Celsia, za letního tepla upadá do letargie a přestává přijímat potravu. Nejaktivnější je v noci, kdy loví larvy vodního hmyzu, žížaly, jikry a někdy i drobné ryby a raky. Není však prý dobrý lovec a pro své slabé čelisti všechno raději hned polyká, a to i pěkně velká sousta.

Tře se od třetího či čtvrtého roku života, na přelomu prosince a ledna, v mělčích proudech s pískovým nebo štěrkovým dnem, tření probíhá ve skupině jedné samice s několika samci a jiker bývají statisíce, ba i přes milión.

A jen tak na okraj: nahlédneme-li do jeho nitra, má podobně „treskám“ pěkně velká játra, jak jsem na svém jediném úlovku tohoto mohl pozorovat. Úplný sen každého alkoholika.