Katalog zvířat
Parma obecná žije převážně na středních tocích našich řek s proudící vodou a dala těmto oblastem i používaný název „parmové pásmo“. Upřednostňuje proudy s tvrdým dnem v řekách i potocích, zejména v Lužnici, Svitavě, Bečvě, Dyji a Berounce, ale i v Labi a Vltavě.
Její tělo je tak zákonitě uzpůsobeno životu v proudící vodě – je štíhlé, nízké, s kónicky protaženou hlavou s protáhlým rypcem, masitými spodními ústy se čtyřmi vousky, úzkou a dlouhou řitní ploutví a velkými ploutvemi ostatními. Dorůstá běžně čtyřiceti až šedesáti centimetrů, vyjímečně i přes jeden metr, třičtvrtě až dvou a půl kilogramu, maximálně ale až přes kilogramů deset. Samci rostou mimořádně pomalu a ani u samic to není zrovna sláva, velká parma je tak minimálně patnáctiletá a kus nad osmdesát centimetrů je vzácností.
Parma žije většinou v početných hejnech při dně, kde hledá potravu. Je podobně jako všechny kaprovité ryby všežravou, upřednostňuje ale stravu živočišného původu jako larvy vodního hmyzu, korýše, žížaly, slimáky a ostatní bezobratlé spadlé do vody, velké kusy si pochutnají i na rybkách nebo racích. Ovšem spokojí se i se stravou původu rostlinného. Co se stravování týká, je parma „pracovitá“, při hledání potravy často i odírá živočichy z kamení, ryje ve dně nebo obrací ponořené kameny, přičemž na tomto jejím úsilí nejednou parazitují i jiné rybí druhy.
Parmy přijímají potravu sice i ve dne, aktivní jsou však především v noci a nejaktivnější při stoupající zakalené vodě, kdy sbírají do vody splavené suchozemské živočichy jako žížaly a slimáky. Největší aktivitu lze pozorovat v letním období, v zimě se parmy shlukují u dna a omezují příjem potravy.
Rozmnožování probíhá v květnu až červnu v hejnech migrujících do mělkých kamenitých úseků, jednu jikernačku provází zpravidla několik podstatně menších samců. Jikry nejsou ukrývány.
