Vranka pruhoploutvá

Potkat mne můžete leckde od střední Evropy až po Dálný Východ, v Čechách ale jen v některých potocích a říčkách v povodí Odry na severní Moravě.

Jsem vzácnější než moje sestra vranka obecná, se kterou toho mám i mnoho společného. Třeba to, že dorůstám stejně skrovných rozměrů, tedy obvykle osmi až dvanácti centimetrů a šesti až patnácti gramů, v zahraničí v ideálních podmínkách až dvaceti centimetrů a sta gramů. Jsme si obě i dost vzhledově podobné, a to jak svým hnědavým skvrnitým zbarvením našeho plochého těla, tak širokou hlavou s velkými ústy a hřbetními ploutvemi. Pouze ploutve břišní máme odlišné – já je mám delší a dosahující k řitnímu otvoru nebo ho i přesahující, řada skvrn mi na nich tvoří souvislé pruhování a jejich poslední paprsek je krátký, sahající méně než do poloviny celkové délky ploutve.

Stejně jako vranka obecná mám zakrnělý plynový měchýř a musím si tak jenom poskakovat u dna, tam, kde je mimořádně čistá a dobře okysličená voda, na což jsem převelice háklivá. Mám ráda dno kamenité, kde se ukrývám mezi kameny nebo pod nimi a aktivní jsem hlavně za šera a v noci, kdy mám větší naději, že si mne nevšimnou mně nebezpeční vodní predátoři.

Živím se drobnými organismy jako larvami jepic, pakomárů, pošvatek, chrostíků či muchniček nebo drobnými korýši, jen málokdy si pochutnám i na jikrách nebo rybím plůdku.

Pohlavně dospívám ve druhém až čtvrtém roce mého zpravidla maximálně šestiletého života, vytírám se v březnu či dubnu na spodní stranu kamenů a samec hlídá a chrání snůšku maximálně šesti set jiker až do vylíhnutí plůdku.
Jsem zákonem chráněná a tak byste mne měli pustit, pokud už by se mne vám náhodou podařilo ulovit.