Katalog zvířat
Stejně jako abnormální barvy, vyskytují se i zvířata abnormálně velká, malá, s příliš dlouhou srstí nebo krátkým ocasem nebo dokonce bezocasá. Všechny tyto mutace se objevují i u koček domácích, takže proč by se neobjevily i u divokých?
Divoké kočky s těmito zvláštnostmi hůře přežívají, takže i hůře své vlastnosti předávají potomstvu. V zajetí o děděných vlatnostech rozhoduje člověk a odtud pochází to množství barev a typů u domácích koček. V přírodě selekcí neprojde žádná vlastnost, která nepřispívá k vyšším šancím na přežití. V minulosti bylo typickou reakcí na každou zvláštní velkou kočku střelit ji pro trofej. Kvůli tomu zmizelo mnoho zajímavých mutací dříve, než mohly být předány potomstvu. Některé barevné mutace, které by velkým divokým kočkám vadily, se mohou rozmnožovat a přežít jen v zajetí a jejich udržování jen pro jejich zvláštnost nebo estetické hodnoty je problematické.
Mutanti jsou přirozené variace druhů, které se objevují díky spontánním genetickým změnám nebo expresí recesivních, skrytých genů. Recesivní geny se objevují hlavně při častém příbuzenském páření uvnitř uzavřené skupiny. Bílí lvi nebo tygři jsou v přírodě řídcí, protože postrádají normální mimikry. Nejčastější mutace jsou právě albinismus (čistá bílá), zabarvení činčila (čistá bílá s bledými skvrnami) a melanismus (černé zbarvení). Pozorována byla i zbarvení erytroidní (červené), leukoidní (částeční albíni, béžové zbarvení) a maltézská (modrá). Někdy jsou skvrny odchylné, např. příliš bledé, nebo syté (abundismus), vytvářející dojem vybledlého nebo tmavého zvířete. Bílé, černé, rudé, modré neb béžové mutace jsou podobné těm u domácích koček. Někdy je vzor odlišný od normy, např. kaňkovitý u gepardů nebo je normálně zbarvené zvíře navíc černé (mozaika) nebo bílé plochy (částečný albín). Rufizmem se nazývá nadbytek červené u tříslového zbarvení koček.
Bílí lvi
Určité zprávy o bílých lvech kolovaly po staletí v Africe, ale často byly odmítány jako pověra. První doložená pozorování jsou až z roku 1928 a v roce 1974 se opak narodilo šedé lvíče v birminghamské zoo v Alabamě, ale bylo tmavší, než první pozorovaní . Pak i odchycení bílí lvi v roce 1975 – dvě lvíčata v Timbavati. Jejich příběh je zachycen ve stejnojmenné knize. Dvoutýdenní bílý lvíček Temba, jeho sestra Tombi a jejich tříslově zbarvená sestra Vela byli nejprve pozorování spolu s matkou. Zabarvení by je znevýhodňovalo jak před predátory, tak v dospělosti před kořistí. V tlupě byla i bílá lvice Phumba, ale ta se později ztratila. Bílá lvíčata i jejich normálně zbarvená sestra nesoucí též albínské geny, byly odchyceny a umístěny v zoo v Pretorii. Tombi umřel, ale Temba měla několik lvíčat. Vela byla prodána, takže o jejích potomcích není nic známo.
Nepříbuzná větev bílých lvů pochází z tříslově zbarveného samce odchyceného v r.1977 a umístěného v ZOO v Johannesburgu. Spářením s vlastními dcerami zplodil bílé potomstvo, což znamená, že nesl a předal bílou mutaci zbarvení. Někteří potomci byli prodáni do různých zoo po světě. Po lvíčatech z Timbavati nebyli opět bílí lvi v přírodě pozorováni a považují se za vymřelé, nositelé jejich genů byli pravděpodobně vybiti pytláky. Přeživší potomci Temby zahrnují tříslově zbarveného samce s bílým genem v Pretorii, dva stejné samce, kteří skončili v soukromé africké rezervaci a stejné samce se samicí v Indianě. Uvádí se ještě třetí pokrevní linie bílých lvů, pocházející z bílého samce odchyceného u Timbavati koncem 80.let a drženého v soukromé rezervaci, ale pravděpodobně jde o jedince z původní timbavatské linie.
Několik bílých jedinců pocházejících z Johannesburgu od dvou bílých lvic a dvou tříslových lvů (s bílými geny) se dostalo v r.1993 do Filadelfie. Bílou lvici a tříslového lva (s bílými geny) získali pro svá lví a tygří vystoupení rovněž američtí iluzionisté Siegfried a Roy. Od nich pak pochází ještě několik dalších bílých lvů. Chov bílých jedinců ale vyžaduje příbuzenské páření, což ale také vede na degeneraci a zhoubné zvláštnosti, jako neplodnost a ztráta hřívy u lvů, se skutečně začaly projevovat. Aby se tomu zabránílo, johannesburgská a timbavatská linie se nyní kříží.
Bílí lvi nejsou albíni (bez pigmentu), ale leucisti. Mají pigmentaci viditelnou v očích, na bříškách tlap a rtech. Oči mají obvyklé lískové nebo zlaté barvy, i když někteří mají modré. Čerstvě narozená lvíčata jsou sněhobílá (připomínají polární medvíďata) a postupně tmavnou do bledé béžové. Pro bílé lvy není v přírodě místo, protože nemají mimikry potřebné k přežití, a lze je považovat za umělé. Ještě nedávno byl trend chovat čistě bílé lvy pro výstavy a zvířecí akty.
Kočičí albíni jsou několika typů: barmské (s černou přešlou v hnědou a oranžovou ve žlutou), siamské (probarvení zbývá jen na hlavě, nohou a ocase), albíni s modrýma a růžovýma očima. Je ještě několik dalších mutací, které lámou normální barvy, např. černou v modrou, rudou v béžovou. Jiný gen zase blokuje tvorbu černého pigmentu melaninu. A je tu i mutace činčila – která naruší barevná pásma na každém chlupu a vzor srsti se stane bledší a rozmazaný.
Kůže má svou barvu po proteinu tyrosináze, který vyrábí melanin. Albinizmus je právě genetická porucha tyrosinázy, při které se melanin netvoří. Různé mutace blokují tyrosinázu částěčně nebo úplně, anebo mění její molekulu, takže nepracuje správně. U mnoha zvířat gen albinizmu narušuje i zrakový systém a vede na šilhavost, kdy oční nervy navazují na oko odchylně. To je patrné u siamských koček a také koček normálně zbarvených, nesou-li c-lokus tyrosináza-negativní alelu, jejíž dvě získané kopie pak způsobují albinizmus.
Černí lvi
Zpráva o velkém černém lvu perském pochází z poloviny 19. století od archeologa sira Henryho Layarda, který ho popisuje jako “hodně tmavohnědého, místy až čeného”. Lvi se v této oblasti už nenachází, perští livi jako poddruh byli vyhubeni roku 1930, zpráva se ale mohla vztahovat na lva berberského, nyní již v přírodě taktéž vyhubeného, který je větší než lev jihoafrický a je charakteristický výraznou černou hřívou, táhnoucí se od plecí až do slabin.
Částečně černý lev se narodil kolem r. 1975 v glasgowské ZOO ve Skotsku, ale byl neplodný. Lev, pojmenovaný Ranger podle místního sponzorujícího fotbalového klubu, byl potomkem lvů pořízených z manchesterské ZOO Belle Vue. Od narození měl dehtově černou skvrnu od přední pravé tlapy až přes hruď, ta byla ale způsobená spíše somatickou mozailkou (abnormální kožní buňky), při které se některé plochy kůže abnormálně zbarvují. Tato anomálie se vyskytuje i u domácích koček a je původcem některých z mála plodných kocourů s želvovinovou kresbou.
Ranger byl považován za první případ melanismu u lva jihoafrického. Po smrti v r.1997 měl být testován na místní veterinární škole na předpokládanou chromozomální abnormalitu, ale nedařilo se odebrat testovatelné krevní vzorky. Mělo spíše smysl testovat tkáně zlatých a černých skvrn a určitě tkáň z varlat. Patolog se domníval, že melanická skvrna je podobná těm u domácích koček, které způsobují sterilitu, což ale není pravda. Lokální mutace na rozdíl od poruch chromozomů nemají efekt mimo mutované tkáně, ačkoli Rangerova mutace mohla zasáhnout i další orgány, včetně varlat. Lokální mutace nejsou dědičné, pokud nezasahují varlata. V tom případě, a pokud by Ranger byl plodný, mohla ZOO odchovat černé lvy.
Zprávy jsou také o černých, čokoládově hnědých a červenohnědých lvech. Tmavohnědý, téměř černý lev byl pozorován v Íránu, černá lvice zase v africké buši (Okavango). Odtud jsou hlášeny celé tlupy tmavohnědých nebo černých lvů, skládající se z příbuzných lvic, a je to tedy rodová odchylka. Nemusely to být ale tmavohnědé nebo černé lvice, ale jen jejich siluety. Pozorování ve špatném světle nebo dokonce v protislunci je důvodem mnoha takových pozorování.
Skvrnití lvi
Lvíčata mají skvrny nebo rozety kvůli maskování. Skvrny obvykle ztrácejí při dosažení dospělosti. U některých však přetrvávají do dospělovsti. Skvrnití lvi byli pozorováni často a často byli i zastřeleni a jejich kůže vystavovány.
Mladí dospělí lvi mají skvrny často, v určitém světle dobře viditelné a někteří velmi výrazné. Uvádí se i méně pravděpodobné vysvětlení, že skvrnití jedinci jsou leoponi – kříženci lvů a leopardů. Ty se padařilo odchovat v zajetí, i když leopard je mnohem menší než lvice. Africké legendy přirozeně narozené leopony zmiňují a osamělá lvice, která přijala leoparda a porodila křížence, byla také pozorována. V přírodě se to může stát jen není-li lvice schopna najít partnera vlastního druhu. Skvrnitý lev, odpovídá-li barva skvrn barvě podkladu, je pravděpodobně jen přirozenou odchylkou.
