Cejn velký

Cejn velký alias abramis brama patří mezi naše nejznámější a nejhojnější ryby. Původně žil v dolních a pomalejších částech řek s bahnitým dnem, žije ale i ve vodách stojatých.

Vyznačuje se vysokým plochým tělem s boky pokrytými šupinami, v mládí světlejšími než v pozdějším věku. Ploutve má cejn vcelku dlouhé, tmavé a zašpičatělé, ústa jsou výrazně spodní a vysunutelná dolů ve formě krátkého chobotu.

Cejn velký dorůstá zpravidla třiceti až pětačtyřiceti centimetrů, v maximech přes půl až třičtvrtě metru. Hmotnost se pohybuje vesměs do jednoho kilogramu, rekordně však až kilogramů sedm. Ovšem je to notně individuální; zatímco u velkých hejn docházívá i k zakrňování, v teplých údolních nádržích vypadá takový cejn naopak daleko blahobytněji.

Živí se zpravidla drobnými živočichy žijícími v usazeninách na dně, odumřelými zbytky organismů a planktonem, málokdy dochází k významnější migraci.
K pohlavnímu dospívání dochází v notně variabilním věku, v průměru však ve čtyřech letech, a každá samička mívá kolem sta tisíc jiker. Ke tření dochází v květnu až červnu, během něj dochází k velkému shlukování se do hejn a občas i k migraci, často se přitom vytírají nejprve větší a posléze menší a menší až nejmenší exempláře. Ke tření dochází v zarostlých vodních mělčinách, jikry jsou kladeny převážně v nočních hodinách na ponořené části rostlin. Často se přitom vloudí chybička a cejni se tak snad nejčastěji za všech našich ryb stávají otci a matkami nejrůznějších kříženců, zejména s ploticemi a perlíny.

Cejni jsou jedním z našich nejdůležitěších druhů ryb, a to především proto, že ač jsou schopni dožít se i více než třiceti let věku, zpravidla tomu tak nebývá a tito se stávají snad ve všech stádiích svého života něčí potravou. Od jiker, na nichž si pochutná ryba kdejaká, až po dospělce, na kterých si rád pošmákne třeba takový sumec.

Na některých místech především z důvodu nedostatku vhodných míst ke tření stavy cejna sice klesají, vyhynutí mu však ani zdaleka nehrozí.