Ježdík žlutý

Já, ježdík žlutý, jsem největší z nás ježdíků ve střední Evropě. Bydlím až na výjimky jen v Dunaji a jeho přítocích, v Čechách jen na dolním toku Moravy a v Dyji. Jsem tu vzácný a chráněný zákonem, ačkoliv nemám žádný větší význam.

Jsem navíc i nejštíhlejší ze všech ježdíků a na svých útlých žlutozelených bocích mám vodorovné tmavé pruhy, většinou tři nebo čtyři. Mé protáhlé tělo je zakončeno tenkým ocasním násadcem. Dlouhý bývám nějakých patnáct až dvacet centimetrů, vyjímečně až ke třiceti centimetrům, vážívám od čtyřiceti gramů až do vzácných čtvrt kilogramu.

Ploutve mám stejné jako strejda ježdík obecný, o němž už tu byla (nebo snad teprve bude) řeč, tedy hřbetní srostlou z trnité a měkké části a i břišní ploutve a ploutev řitní s trny.

Mám rád tekoucí vodu nížinných řek s tvrdým písčítým či kamenitým dnem, kde se zdržuji většinou v hejnu s mými kamarády nejen stejného druhu, avšak nejednou různé velikosti a rozdílného věku.

Neznaje talíř jím hlavně ze dna, a to larvy pakomárů a chrostíků a některé korýše. Na totéž dno se pak i vytírám v době pohlavní dospělosti, tj. od druhého až třetího roku věku, přičemž ale více než věk rozhoduje o dospělosti to, jak jsem vyrostl. Třu se od dubna do června. Rozmnožování se my ježdíci věnujeme někdy i skupinově, naše dámy mívají od patnácti do pětačtyřiceti tisíc jiker každá.

Umírám brzy, zpravidla nanejvýš v pěti letech.