Katalog zvířat
Dostalo-li se k nám mimo brambor někdy z Ameriky něco dobrého a krásného zároveň, pak to bude nejspíš právě tento tvor obývající dříve oblasti od Kalifornie až po Kamčatku.
Na rozdíl od svých mořských příbuzných vytváří tady stejně jako i jinde ve vnitrozemí sice barevnější, zato však daleko menší varianty.
Ten náš, jenž sem byl dovezen poprvé na konci devatenáctého století, je našedlé nebo stříbřité barvy, posetý tmavými drobnými tečkami, se silným vodorovným pruhem na bocích, barevně i tvarově se však od sebe značně odlišují jednotlivé chovné linie. Protože výskyt těchto pstruhů ve volné přírodě je dnes záležitostí ryze závislou na umělém vysazování.
Tento pstruh dorůstá v průměru pětadvaceti až čtyřiceti centimetrů, obvyklé maximum bývá kolem třičtvrtě metru, hmotnost vesměs od dvou set gramů do kilogramu a jen vzácně nad čtyři kilogramy. Nemluvíme-li tedy o těch celoživotně uměle chovaných, kteří se dokáží vykrmit snadno i na více než desetikilové cvaldy.
Ve volné přírodě se s ním setkáme jak v tekoucích, tak i ve stojatých vodách, kde snáší i o něco vyšší teplotu a znečištění než náš původní pstruh obecný. Živí se hlavně vodními bezobratlými a planktonem, do vody napadaným hmyzem, větší kus pak nepohrdne ani rybkami a jinými většími vodními tvory.
Tře se ve věku dvou a více let, zpravidla v období od října do ledna, do samičkou vybudovaného hnízda v písku nebo štěrku dna. Jiker bývá do pěti tisíc, což však v současných podmínkách a zejména přičiněním rybářů nestačí k reprodukci a další život těchto pstruhů ve volné přírodě je tedy závislý ryze na člověku a jím provozovaném umělém vysazování.
