Katalog zvířat
Na rozdíl od našeho afrického strejdy jsme my s našimi dvěma až čtyřmi metry výšky a třemi až pěti tunami hmotnosti největšími suchozemskými živočichy alespoň na jiném světadíle, v Asii. Můžeme se sice pyšnit naším rekordmanem s osmi tunami, ale na africké příbuzné prostě vesměs nemáme.
V Asii, tedy v Bangladéši, Indii, Indočíně, Nepálu, Indonésii, Thajsku a na Srí Lance je nás asi čtyřicet až padesát tisíc a poznáte nás mimo lokality hlavně podle toho, že máme výrazně menší uši a jen jeden „prstík“ na konci chobotu.
Máme také více klenutou páteř, na každém zadním chodidle čtyři nehty místo tří, na čele dvě vybouleniny a naše slečny a paní nemívají kly, a pokud už ano, pak jen maličké, což se občas vyskytne i u našich srílanských mužských. Pokud byste se s tím chtěli počítat, máme rovněž jen devatenáct párů žeber (afričtí našinci jednadvacet), a kdybyste toho hodně pmatovali a troufli si vlézt nám až do tlamy, máme rovněž stoličky podobné tvaru těch mamutích.
Žijeme šedesát let ve volné přírodě a osmdesát v zajetí, konzumuje denně i přes dvěstě kilo potravy a stejné množství vody.
Rádi se koupeme a klábosíme infrazvukem. Rovněž chodíme na procházky po přesně daných trasách, které si má za úkol pamatovat vždy ten nejstarší z nás.
Přitom nebereme ohled na lidská hospodářství a lidi, s výjimkou tygrů nebezpečných mláďatům naši jediní skuteční nepřátelé, nás za to tu a tam hubí.
Na což reagujeme po většinu roku plachým útěkem a jen neradi se s lidmi pereme. Ovšem dejte si bacha na naše samotáře a na maminy s potomky, kteří si servítky naopak neberou a klidně vás udupou nebo kly přitlačí k zemi, budete-li je otravovat, což vás v době říje ale může potkat i u jedinců jinak plachých.
Rodinný život se podobá africkým našincům. Samice tudíž žijí pod vedením té nejstarší v malých skupinách a v dospělosti, jež přichází mezi devátým a patnáctým rokem života, mívají po osmnácti až dvaadvaceti měsících březosti jedináčka, vyjímečně dvojčata, vážící po narození kolem sta kilogramů a kojené první dva až tři roky života. Samci jsou pak většinou samotáři nebo žijí v malých skupinkách a po dosažení dospělosti v patnácti letech se rok co rok v době říje agresivně perou o samičky, aby pak po splnění erotických tužeb byli těmito opět odehnáni od ženské skupinky.
A když už náš rodinný život vypadá takto nespořádaně, realizujeme se aspoň v práci. Jsa ochočováni, nosíme bez nároku na mzdu těžká břemena, jsme využíváni ve válkách, při různých obřadech a jako dopravní prostředek lidí.
Prostě to s vámi nemáme lehké.
