Vranka obecná

Já, vranka obecná, jsem jednou z velké rodiny ryb ostnoploutvých. A i když většina z mých příbuzných žije zásadně v moři, já jsem hojná i na většině českého území, tedy přesněji českých vod, kde dorůstám v průměru kolem deseti centimetrů a šesti až patnácti gramů, v rekordním případě pak až centimetrů patnácti a gramů padesáti.

Mám dvě hřbetní ploutve, ploutve  břišní jsou posunuty poměrně daleko dopředu, jen kousek za úroveň prsních, které jsou široké a podobají se vějířům, mám ploché tělo s hnědě skvrnitým zbarvením a široké ploutve a postrádám plynový měchýř. Právě kvůli zmíněnému měchýři, a ne kvůli hodně velké hubě, kterou si otvírám, jsem odsouzena k životu tam dole, kde si tak jaksi poskakuji. U kamenitého dna v chladné a čisté vodě s dostatkem úkrytů trávím celý svůj až asi osmiletý život, jehož délka samozřejmě závisí i na tom, dokážu-li se včas schovat před lecčím, co by mě chtělo sežrat. Protože já neprchám, já se před nebezpečím raději schovávám. Taky vyžaduji skutečně čistou vodu, takže jsem už kvůli znečištění z mnoha vod vymizela a dnes jsem na seznamu chráněných druhů.

Abych se nepřátelům, třeba pstruhům, pokud možno vyhnula, žiji hlavně za šera a v noci, kdy se živím larvami jepic, pakomárů, pošvatek, chrostíků nebo muchniček anebo drobnými korýši jako jsou blešivci či beruška vodní, málokdy si troufnu i na nějaké větší sousto.

Když ve druhém nebo třetím roce života dospěji, vytírám se v březnu až dubnu na spodní stranu kamenů, kde udělám hromádku pouhých obvykle maximálně pěti set jiker, kterou sameček až do vylíhnutí hlídá.

Zejména kvůli absenci plynového měchýře mne lze poměrně snadno chytit i do ruky, ale nedělejte to, protože, jak už jsem zmínila, jsem chráněný druh.