Katalog zvířat
Děti si často přejí nějaké to zvířátko, které bude jen jejich, o které se budou moci starat a mazlit se s ním. Pořizovat jim zvíře má smysl, pokud už mají trochu rozum a vyvinutější jemnou motoriku, aby snad zvířátku neublížili. Tedy je lepší, když zvíře pořídíme, až když dítko dosáhne školního věku. Pro takto staré děti je králík jakožto mazlíček tou nejlepší volbou. Není tak náročný jako pes nebo kočka a i oproti ostatním drobným savcům má mnohé další výhody.
Těmi jsou:
- Nemusí se venčit.
- Nebývají kousaví jako například křečci.
- Oproti křečkům, myším a potkanům jsou poměrně dlouhověcí (průměrná délka života králíčka je osm let).
- Jsou tišší – nepískají ani nevydávají jiné nepříjemné zvuky (pozor při chytání plachých králíčků, ti mohou vydávat pronikavý jekot ze strachu).
- Jsou aktivní přes den – tzn. že nedělají moc hluku v noci a děti mají větší časový prostor pro hraní a mazlení s nimi.
- Dají se vychovat k čistotnosti.
- Naučí se slyšet na jméno, případně i jiné veselé kousky.
- Náklady na chov králíka nejsou vysoké (největší, ale jednorázovou položkou je klec).
- Králík nezapáchá, a pokud je pravidelně čištěna podestýlka v kleci, nezapáchá ani ta.
- Nemá extrémní nároky na pohyb.
Výběr králíčka
Zakrslého králíčka můžeme sehnat buď přímo od chovatele, přes inzerát, od známých nebo ho zakoupit v obchodě se zvířaty. Pokud chcete mít jistotu, že králík bude skutečně zakrslý, doporučuji vyhledat zvířátko s průkazem původu. Tito králíčci bývají tetovaní a jejich rodokmen vám zaručí, že pochází skutečně od rodičů, kteří byli zakrslými králíky. Další možností je prohlédnout si u chovatele králíků bez průkazu oba rodiče. Pokud je jeden z nich veliký, je velmi pravděpodobné, že králičí miminka velikost mohou zdědit po něm. Pokud nemáte ani jednu z těchto možností, lze se při výběru králíčka zaměřit na určité znaky, které potvrzují zakrslost. Takoví králíčci mají malá ouška cca kolem pěti centimetrů, velkou hlavu, která je jakoby posazená přímo na těle (není příliš naznačen krk) a jejich tělo je krátkého rámce s nepříliš dlouhými končetinami. Dlouhé uši, štíhlá, úzká hlava nebo protáhlé tělo by vás měli před koupí varovat. Pravděpodobnost, že jde o normálního králíka nebo křížence mezi běžně velkým králíkem a králíkem zakrslým je vysoká a jde-li vám o to, aby vaše zvířátko vážilo v dospělosti kolem kila a půl, tak se raději poohlédněte někde jinde.
Králíčci se vyskytují v mnoha barevných variantách (kuní, siamský, hermelín – jednobarevní i vícebarevní, výběr je bohatý). Ouška mají buď vzpřímená nebo dolů (berani), i délka srsti je různá – jsou králíčci dlouhosrstí, lví (s dlouhou srstí okolo krku) i rexové s krátkou plyšovou srstí. Určitě si z této pestré palety vyberete toho, který se vám bude zamlouvat nejvíce.
Další, co budete nejspíš řešit, je otázka, zda pořídit samičku nebo samečka. Není žádný zásadní rozdíl v chování těchto dvou pohlaví, snad jen že samečci mohou začít značkovat, ale toto nežádoucí chování se dá odstranit díky včasné kastraci. Pokud chcete odchovávat mláďata, dbejte na to, aby králíčci nebyli z jednoho vrhu (sourozenci) či jinak příbuzní (otec a dcera, matka a syn).
Co budete potřebovat:
V prvé řadě musí mít králíček kde bydlet, takže první, co byste měli koupit, je klec. Vzhledem k tomu, že tam králík bude trávit velkou část dne, by měla být dostatečně prostorná. Na jednoho králíka potřebujete klec o rozměrech minimálně 70x40x45 (délka, hloubka, výška), pokud plánujete králíčky dva, měl by být rozměr alespoň 90x50x45. Dvířka by měla být umístěna tak, aby králík mohl pohodlně sám z klece vyjít, otevírání jen seshora je zcela nevhodné. Nejčastěji používanou podestýlkou jsou hobliny, ale vzhledem k jejich prašnosti je lepší podestlat buď granulemi z měkkého dřeva nebo konopím. Lze použít i slámu. Nikdy nepodestýláme senem, které králíčkovi slouží jako potrava. Proto by měly v kleci být jesličky, aby si králík neznehodnocoval seno. Další věc, která by neměla chybět, je domeček, kam se králíček může uchýlit do bezpečí a vyhledat chvilku klidu. Ideální je dřevěný domek bez dna, sice jej králík časem nejspíš ohlodá, ale díky tomu si obrušuje zuby a okusování dřeva je vhodnější, než když bude kousat a polykat plastové částečky. Poslední, co bude králík potřebovat, je napáječka, která je vhodnější než miska, ze které může králík vodu vylít nebo si ji znečistit podestýlkou.
Krmení:
Seno nesmí v kleci nikdy chybět. Obsahuje vlákninu a balastní látky, díky čemuž se reguluje trávení, navíc po něm králík nepřibírá a zasytí se. Hotové směsi zrnin by měl dostávat v omezeném množství, dospělému zakrslému králíkovi by měli postačit dvě polévkové lžíce denně. Při překrmování těmito krmivy hrozí králíkům obezita. Jako doplněk je dobré podávat králíkovi ovoce, zeleninu, list i květ pampelišky a různé komerčně vyráběné pochoutky pro hlodavce (u nich se řiďte dávkováním uvedeným na obalu). S ovocem, zeleninou a také trávou opatrně u mladých králíků, kteří na tuto stravu nejsou zvyklí. Zvykejte je postupně a tato krmiva podávejte zpočátku v malých dávkách. Na okus přidávejte větvičky ovocných stromů (chemicky neošetřených) nebo přímo kousací dřívka koupená ve zverimexu. Pro broušení zubů a doplnění minerálů není od věci do klece umístit minerální blok případně minerální sůl, kterou králík olizuje. Pokud krmíte směsí, jejíž součástí nejsou vitamíny, doplňujte tyto pomocí vitamínů syntetizovaných, ať už ve formě prášku nebo spreje, který přidáte do krmiva, nebo kapek do vody.
Péče:
Kontrolujte králíčkovi zuby a drápky, zda nepřerůstají. Pokud ano, ošetření zubů přenechejte odborníkům, ale přerostlé drápky můžete zkrátit sami. U světlých drápků uvidíte žilku, do které nesmíte střihnout, u tmavých si počínejte velmi opatrně. Zranění nebývá vážné, ale králík se vás pak může začít bát. Péče o srst nebývá složitá, krátkosrstého králíčka občas přejeďte štětinatým kartáčem, obzvlášť v období línání, dlouhosrstého buď jemným drátěným kartáčem nebo hřebenem. Králíci se NEKOUPOU!
Králíčka po dosažení osmi týdnů věku nechte naočkovat proti králičímu moru a myxomatóze, to je onemocnění, které přenáší i komáři, takže se králík může nakazit, aniž by přišel do styku s jinými příslušníky svého druhu. Očkování každoročně opakujte.
Výchova:
Nácvik čistotnosti je snadný, králíčci jsou od přírody čistotná zvířata a svou potřebu konají v jednom rohu klece. Do tohoto rohu králíčkovi umístěte rohové WC pro hlodavce nebo nějakou nižší misku s kočkolitem, případně jinou podestýlkou, na kterou chcete, aby králík potřebu vykonával. V začátku do misky umístěte trochu už znečištěné podestýlky nebo pár bobků, králík tak rychleji pochopí, co se na něm žádá. Při pouštění králíčka po bytě mu tuto toaletu nabídněte k dispozici, většina králíčků zvyklých na svůj záchodek pak potřebu jinde neudělá. Pokud ano, bobky sesbírejte nebo vyluxujte a moč odstraňte nějakým desinfekčním prostředkem, dřív než na podlaze ulpí pach, který by králíka lákal konat tam potřebu znovu.
Králíka neodnaučíte okusovat, proto by měl být mimo klec pouštěn pouze pod dozorem. Nejen proto, aby nezničil drahé vybavení bytu, ale také pro svou vlastní bezpečnost. Proto veškeré kabely a nabíječky mobilních telefonů umístěte tak, aby k nim neměl snadný přístup.
Své jméno králíček vezme rychle za své, pokud vždy po jeho vyslovení, když k vám přijde, dostane pamlsek. Pomocí pamlsku jde králíčka naučit i panáčkování na povel a další zábavné kousky.
Věřím, že králíček se stane miláčkem nejen dětí, ale celé rodiny. Přeji hodně veselých zážitků s tímto chlupatým společníkem.
