Katalog zvířat
. Říká nebo říkalo se o ní leccos. Třeba že vlníce se v trávě pronásleduje člověka, aby tohoto uštknula.
Nebo že se vyhřívá na kamení s úmysly více než nekalými. Že našince připraví s radostí o život. Podle některých názorů pak bývaly zmije i vpleteny ve vlasech čarodějnic, jež měly být odhalovány a upalovány,…
Říkalo a říká se toho o zmijích tolik! A přitom pravdy se v těchto poudáčkách skrývá pramálo.
Zmije obecná, had z čeledi zmijovitých, je nejrozšířenějším hadem na světě, nejseverněji žijícím a vyznačujícím se dostatečnou odolností vůči chladnému počasí. U nás pak je jediným jedovatým hadem, stejně jako v celé řadě dalších zemí.
Její jed je sice účinný na menší hlodavce, ovšem má ho jen tak málo, že za normálních okolností uštknutí zmijí člověka významněji neohrozí. Zmijí uštknutí je rizikovým vlastně pouze pro alergiky, děti, staré a nemocné lidi. Smrtelná dávka zmijího jedu je pro člověka totiž oficiálně kolem 15 miligramů, jedna zmije obecná ho má ale méně než 10 miligramů a při jednom uštknutí ho neuvolní více než třetinu, tedy výrazně méně, než by silného a zdravého člověka skolilo. Má-li se tak někdo zmijího jedu bát, pak jsou to zejména drobní hlodavci, obojživelníci, ještěrky a občas mladí ptáci.
Naopak před člověkem zmije prchá, má-li kam. Pokud nemá, stočena se snaží „útočníka“ zastrašit výpady hlavou, zde však ještě bez úmyslu uštknout. Uštknutí hrozí vesměs teprve ve chvíli, kdy na ni člověk šlápne, případně kdy se tuto pokusí vzít do ruky.
Proto by si člověk měl rozmyslet, co do ruky bere. Protože „had“ slepýš si toto volky nevolky musí nechat líbit, zmije, jak zmíněno, nikoliv.
Ruce tedy pryč od většinou šedého až modrošedého plaza s výraznou tmavou klikatou čárou na hřbetě svého šupinatého těla. Ovšem pozor, protože existuje i řada vzácných barevných variací, z nichž některé tuto klikatou čáru vůbec nemají.
Necháme-li zmiji na pokoji, nechá ona na pokoji nás a stráví celý svůj až pětadvacetiletý život tím, že se na teplém a vlhkém místě přes den skrývá nebo vyhřívá na slunci a v noci vyrazí na lov potravy. Čemuž je jinak pouze ve vysokých nadmořských polohách, kde ji nízké noční teploty nutí lovit ve dne. Přičemž pro ni platí, jak už zaznělo výše, to, co říká i synek ve filmu o Krokodýlovi Dundeem – nezabíjej to, co nechceš sníst. Kořist tak odpovídá rozměrům tlamy a těla zmije, jejíž naše samice zřídkakdy dorůstají více než jednoho metru a prcci chlapi jsou dokonce maximálně poloviční.
Zimu pak zmije proklimbají ve stavu hybernace v podzemí nebo ve skalních puklinách, aby pak zjara vylezly a hned se daly do rozmnožování. Jedna paní zmijová rodí v létě obvykle mezi pěti a dvaceti mláďaty, tedy přesněji snáší takový počet vajec, z nichž se deseti- až dvaceticentimetrová mláďata ihned klubou. To aby si ještě užila, než přijde čas zalézt někam na zimu a čekat tam ztuhle na jaro.
Na teplou část roku, kdy se nám stanou pomocníky v boji proti těm myším potvorám. Nejen pro tuto zemědělci a chalupáři vítanou pomoc je pak zmije obecná v mnoha zemích, tu naši nevyjímaje, přísně chráněnou.
