Ibis

Pták ibis z rodu Threskiornis bydlíval kdysi na většině území černého kontinentu, tedy Afriky, a s výjimkou Egypta, kde byl vyhuben v předminulém století, tam žije leckde dodnes. Navíc pak žije i v Asii a tu a tam i v Austrálii nebo Evropě, kam byl zavlečen.

Pokud má na výběr, volí si k životu bažinatá území, kde má dostatek obživy ve formě hmyzu, ryb, obojživelníků a jiných vodních živočichů.

Hnízdívá ve velkých koloniích na stromech nebo na zemi, kde klade obvykle dvě až tři vejce, na nichž pak paní ibisová sedí téměř měsíc, než se z nich vylíhnou ibisátka, jež si dopřávají rodičovskou péči po pětatřicet až čtyřicet dní a pak si již jdou svou vlastní cestou.

Mladí ibisové bývají špinavě bílí, mají menší zobák a prachové peří na krku; až sedmdesáticentimetroví dospěláci jsou pak opeřeni až na černý ocas bíle, mívají holý krk a stejně holou hlavu a tlustý zakřivený zobák. Přičemž háv pánů a dam ibisových je tentýž, genderově nikterak specifický, jako by zde bylo dosaženo absolutní emancipace.
Ve starém Egyptě byli ibisové považováni za posvátné, byli označováni za ztělesnění boha Thovta a často tudíž byli mumifikováni a pohřbíváni na speciálních pohřebištích.

Proč se tam stali posvátnými, je mi velkou záhadou. Protože se svými protáhlými zobany nejsou ani trochu krásní, na zahradě se až na daleko větší schopnost létat chovají úplně jako slepice a řvou tak, že se to nedá poslouchat, zejména budí-li vás tito ze spaní.

Pokud vám takovýto zaskřehotá do ucha, sotva byste ho uctívali jako boha. Spíše by v tu chvíli zasloužil uškrtit. Což se ale nedá, protože před vámi zbaběle uteče nebo uletí. A dokud se lidstvo nenaučí plachtit, na ibise nemá.