Kalous ušatý

Kalous ušatý je středně velká sova hnědé a černé barvy s charakteristicky prodlouženým opeřením kolem ušních otvorů, jež patří mezi naše nejčetnější sovy, ovšem vyskytuje se na celé severní polokouli a méně i v Africe. Dorůstá až čtyřiceti centimetrů a řádově tří set až čtyř set padesáti gramů, rozpětí křídel může být až metrové a díky svému zbarvení dobře splývá s okolím.

Tělo je pokryto hustým a měkkým peřím, obličej je oválný s bílým peřím kolem žlutočervených očí a ostrým zahnutým zobákem, končetiny jsou zakončeny ostrými drápy.
Žije hlavně v řídce porostlé otevřené krajině, poblíž polí, luk, křovin a močálů, přes den se ale zdržuje spíše v lese vysoko na stromech, ovšem v zimě může zavítat i do blízkosti lidských sídel.

Aktivní je zejména za soumraku a v noci. Skvěle vidí a slyší, na dálku vidí lépe než na blízko, kořist tudíž objeví i v naprosté tmě, a protože létá velmi tiše, snadno se zmocní nic netušící oběti. Mezi jeho hlavní potravu patří hlodavci (hlavně hraboši) a jiní malí savci, menší ptáci a hmyz. Útok je rychlý shůry, kořist je usmrcována drápy a zobákem a pokud možno polykána vcelku. Zbytky jsou zpravidla dvakrát denně vyvrhovány.

Hnízdí hlavně v opuštěných hnízdech krkavcovitých ptáků či jiných tvorů, kam samice klade obden celkem tři až sedm vajec, vlastní hnízda nestaví. Hnízdění probíhá jednou až dvakrát ročně od března do června. Po téměř měsíční inkubaci, během níž samice sedí na vejcích a samec jí obstarává potravu, se líhnou mláďata, jež jsou samicí hlídána a samcem krmena. Mláďata opouštějí hnízdo coby tří- až čtyřtýdenní a zdržují se na okolních větvích, asi jako pětitýdenní počínají létat a o týden až dva později se osamostatňují.

Pohlavně dospívají kalousové v jednom roce a již v listopadu hledají samci vhodné místo k zahnízdění a v lednu začínají námluvy, při nichž samci upoutávají pozornost samic tleskáním křídly pod tělem a klapáním zobákem.

Dožívají se zpravidla čtyř let na svobodě a až dvaceti let v zajetí. Pokud je tedy nelapí některý z jejich predátorů jako orel, jestřáb, sokol a někdy výr, nebo pokud nejsou obětí už jako vejce či mláďata, na něž mají zálusk i krkavcovití či mývalové.

Proti svým nepřátelům se kalousi brání načepýřením, aby vypadali větší, syčením a klapáním zobákem.