Katalog zvířat
Křečík džungarský je drobný savec řádu hladavci (rodentia). Drobní savci jsou hodně rozšířenou skupinou terarijních zvířat. Lidé je chovají po celém světě a přesto že je potkáme hodně často, je velmi mnoho druhů, o které je možné chovy ještě rošířit.
Některé cizokrajné druhy jen tak lehce nezískáte, ale mnoho druhů můžete odchytit i přímo v naší přírode. Hldavci mají společnou potřebu neustále si obrušovat zuby. Je třeba nikdy nezapomínat, aby mělo vaše zvířátko ve svém teráriu vždy kus větve (pozor na jedovaté stromy jako je tis apod.) nebo kus tvrdého pečiva.
Křeček džungarský je jedním z nejméně náročných hlodavců. Je to druh vhodný i pro děti.
Stačí jim středně velké terárirum, které vystelete papírem nebo hoblinami. Domeček může být dřevěný, nebo obrázený květináč, či skořápka kokosového ořechu. Přidejte trochu sena. To používají křečci na budování úkrytu.
Teplota by měla být pokojová až nižší. Krmíme různým zrním, zeleným krmením (trávou), suchým pečivem, ovesnými vločkami, zeleninou, ovocem, můžete mu potravu spestřit hmyzem, tvyrohem i vařeným vejcem. Existují i hotové krmné směsi pro hlodavce. Stále potřebuje čerstvou pitnou vodu, jako my všichni:)
Nezapomeňte na kus něčeho k ohlodávání, který je nezbytný.
Křečík džungarský by měl být vždy chovaný ve skupinkách, takže alespoň dva, aby jim nebylo smutno.
Křečík džungarský pochází ze severní Číny a Mongolska. Dřív se mu říkalo také čínský nebo mogolský křeček. Samičky bývají gravidní 19 až 22 dní a rodí 3 až 10 mláďat. Malí křečíci se osamostatňují (můžou se odstěhovat od maminky) po 18 až 24 dnech.
Křečík džungarský vypadá jako trošku přejedená myš. Barvu na hřbetě má šedohnědou, bříško světlé. V zimě může zesvětla celý a patrná zůstane jen tmavá čára na hřbetě. Packy má hodně porostlé srstí.
