Okoun říční

Dovolte mi, abych se vám představil. Mé jméno je okoun říční, i když latiníci mi říkají poněkud jinak, čímž bych vás tu ovšem jenom mátl, protože málokdo by mne pod cizím jménem poznal, nevyjímaje ty, kdo mne jinak znají velmi dobře.

Pocházím z rodiny ostnoploutvých, přesněji pak z rodinky okounovitých a bydlím ve většině českých vod. A nejen českých, protože domovinou mého rodu je celý severní mírný pás, tedy Evropa, Severní Amerika a Asie. A jsou i našinci, kteří se zabydleli až v daleké Austrálii na polokouli naopak jižní. Žije se mi blaze skoro v každé vodě, nejraději mám pak podnájem v hlubších vodních nádržích s členitým břehem. Nedobře se mi daří jen ve vodě příliš teplé a málo okysličené.

Ač mne doma nikdy nebili, mám na svých nazelenalých až nažloutlých bocích výrazné tmavší pruhy, a není na vině mé neumětelství v oblasti slunění, že jsem na břiše světlý a na hřbetě naopak čím výše tím tmavší. Na hřbetě mám dvě hřbetní ploutvě, jejichž ostny vás dokážu pěkně nepěkně poranit, budete-li mne brát do ruky či jinak štvát, naopak vás ale moc nepokoušu, protože moje zoubky zrovna nevyčnívají a mám ve zvyku každého bez zbytečného přežvykování rovnou spolknout svými velkými ústy. Jinak jsem mimo zmíněných ploutví chráněn drobnými drsnými šupinami, které mne celého pokrývají.

A podobně vlku z Karkulky mám i hodně velké oči, to abych vás lépe viděl. Tedy nejen vás, ale všechno, co se kolem mě hýbe a co bych mohl sežrat. Protože pochopitelně musím lovit, jsa dravec, něco k snědku, chci-li se dožít obvyklých patnácti let a dorůst běžných patnácti až třiceti centimetrů a možná až půlkilové hmotnosti, a nechci-li přijít předčasně o život, musím vás a vaše nástrahy prokouknout. Protože je i nás okounů čím dál méně a byla by hloupost skočit vám na každý špek. Totiž žížalu.