Papoušek

Papoušci dokáží být milými a zábavnými společníky. Obzvlášť pokud si pořídíte ručně dokrmené mládě, které je na manipulaci člověkem zvyklé, nebojí se a bere ho jako rovnocenného partnera. Ptáci odchovaní vlastními rodiči, se už ochočují hůře, ale jsou zvyklí na lidi, které od mládí vidí, takže jejich ochočení většinou jen trvá déle.

Papoušci z odchytu z volné přírody bývají sice levnější, ale už vám tolik radosti neudělají, člověka se bojí, když se přiblížíte ke kleci začnou zběsile létat a narážet do mříží. Malá část z nich se dá trochu ochočit, ale to, že přiletí na zavolání nebo se naučí mluvit, od nich nečekejte. Proto když toužíte po papouškovi jako mazlíčkovi vždy pečlivě vybírejte, abyste ze společného soužití měli radost oba – vy i papoušek.
Chov papouška:

Na papouška potřebujete v první řadě klec nebo voliéru. Záleží na druhu a na tom zda bude papoušek jen jeden nebo jich plánujete chovat v jedné kleci víc. U klece zpravidla platí pravidlo – čím větší, tím lepší – papoušci mají více možností šplhat po mřížkách a hlavně víc prostoru k letu a protažení křídel. I když bude klec velká, pokud chcete mít papouška jako společníka, nejspíš ho čas od času vyndáte z klece a necháte prolétnout po bytě. Předtím hlavně zkontrolujte, zda jsou zavřená okna a zda papouškovi nehrozí nějaké nebezpečí. Kočka v místnosti, rozpálený hořák na sporáku, vařící polévka nebo káva to vše jsou drobnosti, které pro papouška mohou skončit tragicky. Další věc, bez které by papoušek neměl být, jsou hračky umístěné v kleci. Menší papoušci (např. andulky) mají rády zrcátko nebo plastového ptáčka, kterého berou jako svého společníka a který je zabaví v době vaší nepřítomnosti nebo v čase, kdy se jim nevěnujete. Dalšími vhodnými hračkami jsou různé provazové hračky se dřevem, které může papoušek okusovat. V kleci by měla být různě široká bidýlka, ale ještě lepší je přírodní větev z ovocného, chemicky neošetřeného stromu, kterou papoušek bude okusovat. Jako podestýlka do klece poslouží hrubší písek nebo písková podložka, které slouží zároveň jako prevence přerůstání drápků. Dále jsou vhodné i hrubé podestýlky z kukuřičných vřeten nebo dřevité podestýlky. Nikdy nepodestýlejte hoblinami, jsou prašné a navíc když pták zamává křídly rozletí se z klece po celé místnosti.

Krmení:

Nejjednodušší pro začátečníka je koupit v obchodě s krmivy hotovou směs kompletního krmiva pro papoušky. Papoušci se dělí na malé (andulky), střední (korela, rosela) a velké (žako, ara, amazoňan), takže při výběru směsi k tomuto rozhodně přihlédněte. Můžete zakoupit i granule nebo krmiva určená přímo pro jednotlivé druhy. Krmení lze občas podat i formou závěsné pochoutkové tyčinky, papoušek se zabaví jejím ozobáváním a dobýváním krmiva. Důležité pro trávení je podávat v krmivu alespoň jednou týdně písek pro ptáky nebo-li grit. Ten napomáhá rozmělňování semen v žaludku a je velmi důležitý pro zdraví a kondici ptáka. Dalším doplňkem stravy který by v kleci neměl chybět je sépiová kost nebo minerální blok. Hodně menších papoušků má rádo senegalské proso v kláscích, které slouží jako pochoutka. Jídelníček bychom neměli ochuzovat ani o ovoce a zeleninu, tu podáváme buď nakrájenou na kousky nebo nastrouhanou. Jablka, hrušky, švestky, banán, kiwi, mandarinka, jahoda, hroznové víno, okurka, salát, listy smetanky lékařské – to vše papouškovi můžete podat. Nepohrdnou ani piškotem, oříšky nebo natvrdo uvařeným vajíčkem. Čím je strava papouška pestřejší, tím je pták vitálnější, v lepší kondici a rozhodně mu pestrým jídelníčkem můžete prodloužit život.

Péče:

Papouškům je třeba dopřát možnost zbavit se prachu v peří koupelí. Můžete na klec připevnit speciální koupelničku zakoupenou v zooobchodě k tomuto určenou. Poslouží i miska s vodou položená na dno klece, ale pak musíte počítat s tím, že papoušek při koupeli zmáčí nejen klec, ale i její blízké okolí. Je možné papouška navyknout na postřikování vodou z rozprašovače (stejný jako se používá na rostliny). Někteří proti tomu neprotestují, jiní si čas pro koupání raději zvolí sami a vyhledají spíš nádobku s vodou. Rozhodně papoušky nijak nešamponujeme a nepoužíváme žádné kosmetické přípravky. Péči, krom peří, vyžaduje i zobáček a drápky. Některým papouškům zobák přerůstá (většinou důsledek toho, že pták nemá v kleci co okusovat) a je nutné takto deformovanou část těla upravit tak, aby se papoušek mohl normálně nakrmit a netrpěl hlady. Většinou zobáčky zastříhávají veterináři, ale pokud vašemu papouškovi přerůstá zobák často, naučí vás lékař provádět tuto činnost tak, abyste ptáčkovi neublížili a nemuseli jej stresovat přepravou do ordinace. Také přerostlé drápky mohou papouškovi znepříjemnit sezení na bidýlku. Úpravu drápků, které jsou průsvitné zvládnete zpravidla dobře sami pomocí kleštiček na nehty, u větších ptáků poslouží kleštičky na kočičí či psí drápky, u drápků tmavých buďte při krácení hodně opatrní, pamatujte, že méně je někdy více. Pokud se na to necítíte, přenecháte raději stříhání drápů odborníkům ve veterinární ordinaci.

Schopnosti papouška:

Papoušci patří k poměrně dost inteligentním zvířatům. Dají se naučit spoustu věcí, například přilétnout na zavolání, ale schopnost, která je činí velmi atraktivními, je jejich talent naučit se lidskou řeč. Papoušek nejen že se naučí opakovat slova, ale dokáže si je dávat v souvislost s různými činnostmi. Někteří papoušci dokáží používat i jednodušší slovní spojení. Vlohy pro mluvení jsou různé nejen u jednotlivých druhů, ale jsou i silně individuální u papoušků druhu jednoho, někteří ptáci se přes veškerou snahu majitele nikdy mluvit nenaučí a jiní používají desítky slov. Nejlepším řečníkem v papouščí říši je bezesporu papoušek šedý nebo-li žako. Ale cenově dostupnějším mluvícím papouškem je papoušek vlnkovaný, běžně známý pod názvem andulka. U nich se udává, že pro mluvení mají větší vlohy samečci. Pokud chcete ptáčka naučit mluvit, je lepší, když je sám bez společnosti jiných papoušků, pak je jeho partnerem člověk a papoušek se víc snaží napodobit jeho řeč. Pokud pořídíte papoušků více, většinou si vystačí mezi sebou a nemají tendence učit se od lidí. Při učení volte zvučnější a kratší slova a každý den je alespoň pět minut v kuse ptáčkovi opakujte. Nevzdávejte se po pár měsících neúspěchu, někteří papoušci poprvé promluví třeba až v období kolem prvního roku života. Někteří ptáci mají větší talent pro napodobování různých zvuků, například hvízdání, ale někteří úspěšně imitují i zvuk zvonícího telefonu, vrzání dveří nebo štěkot psa.

Papoušci jsou zpravidla společníci na dlouhou dobu, často svého majitele i přežijí. Z pravidla platí že čím je papoušek větší, tím má delší život. Uvedu průměrný věk několika málo druhů:

andulka – 8 let

korela – 16 let

papoušek senegalský – 30 let

papoušek šedý – 50 let

ara – 55 let

Proto při jeho pořízení myslete na to, že papoušek bývá závazkem na dlouhou dobu a zpravidla si vyžaduje minimálně hodinu vaší společnosti denně. Pokud nemáte čas se ptáčkovi moc věnovat, pořiďte raději dva, protože papoušci jsou velmi společenská zvířata, která nedostatkem komunikace značně trpí.